David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Mapa trasy. Docházím za posledního světla, Dukovany v dálce jedou naplno. Pěkné rampouchy nad potokem. Víckovský vodopád. Pozůstatky hradu Víckov. Poslední sluneční paprsky cestou na Víckov.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Lásku nemáme špinit přátelstvím. Konec je konec.

— Erich Maria Remarque

Přechod Vysokých Tater

24. července 2008, 0:00 | Cestování, Treky | Dave

U Chaty pod Rysmi

Před touto cestou na Slovensko jsme již definitivně zanevřeli na služby Českých drah a zvolili jsme dopravu po vlastní ose – autem. V neděli odpoledne jsme v sestavě Marfuška, Vlasta a já naskočili do auta a vyrazili směr Dolní Bečva, kde jsme přibrali Elišku a vyrazili už na Tatranskou Štrbu. Tam jsme si zjistili ranní odjezdy zubačky, zajeli kousek za město a tam jsme pod stany přespali.

Ráno jsme nechali auto v Tatranské Štrbě u jednoho penzionu a vyjeli zubačkou (Štrbské Pleso), vlakem (Starý Smokovec) a nakonec autobusem na počáteční místo naší cesty: zastávku Biela Voda. Odtud už jsme vyrazili po svých na Chatu pri Zelenom plese, kde jsme měli domluvený nocleh. Na místo jsme dorazili po poledni a po obědě jsme měli v plánu výstup na Jahňací štít, ale zrovna ve chvíli, kdy už jsme se chystali vyrazit, ozval se první hrom a další na sebe nedaly dlouho čekat.

Brzy přišel i solidní liják a tak místo výstupu jsme jsme zalehli na matrace a celé odpoledne v polospánku hráli slovní fotbal. Navečer se vyčasilo a tak jsme se ještě trochu prošli – kousek cesty zpátky k rázcestníku pri Šalviovom prameni a na Kopské sedlo. Cestou jsme viděli krásnou inverzi nad údolím. Po večeři, do které nám bujaře juchala skupina spolubydlících s kytarami, už jsme šli spát. Musím říct, že když spí čtyři lidé na třech matračkách, je o celonoční boj o místo spolehlivě postaráno 😉

Ráno jsme vstávali brzo, protože jsme před sebou měli dlouhý den: Veľká Svišťovka, hotel Encián, po Tatranské magistrále (spolu s hordou Litevských výletníků, hůza!) na Zámkovskou chatu, odtud po obědě Malou Studenou dolinou na Téryho chatu (výborný chatárův čaj se slivovicí) a pak už Priečné sedlo. Pod ním jsme ovšem museli skoro hodinu čekat, až se nahoru vydrápe skupina Poláků v teniskách. Výstup byl moc pěkný, trošku adrenalinový byl úsek v natáté sněhové návěji těsně kolem průrvy ve skále. Ze sedla jsme pohodovým tempem seběhli na Zbojnickou chatu, cestou jsme dokonce potkali kamzíka.

Ve středu jsme ze Zbojnické chaty vyšli směrem na Sedlo Prielom, kde byla pěkná sestupová pasáž po železných žebřících a řetězech. Pak následoval výstup na Poľský hrebeň, odkud jsme vylezli (nalehko, s batohy schovanými mezi skalami) na Východnou Vysokou. Pak zpátky na Poľský hrebeň, sestup pěknou krajinou na Sliezský dom, odtud po magistrále (se závěrečným brutálním klesáním) směrem na Popradské Pleso, kde jsme mastňácky přespali v hotelu.

Závěrečný den byl v plánu už „jen“ výstup na Rysy. Byl docela příkrý, kolem Chaty pod Rysy bylo několik úseků stoupání ve sněhu, ale výhled z vrcholu stál za to. Při sestupu po sněhových plotnách se osvědčil sjezdový postoj na pohorkách a odpichování se trekovými holemi. I když se to nezdá, dokázali jsme nabrat solidní rychlost 😉 Po obědě na Popradském plese jsme sešli do Štrbského plesa, kde jsme chytli zubačku na Tatranské pleso. Tam už jsme skočili do auta a s přestávkou na super koupačku ve Váhu jsme dofrčeli až domů.

Některé upravené (obarvené a odbarvené) fotky si můžete prohlédnout v galerii této stránce, zbytek fotek je k vidění na Google Picasa.


Žádné komentáře »

Zatím žádné komentáře.

Napsat komentář



Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com