





Až když přestal ten člověk věřit, osud mu nadělil něco z toho, o čem snil. Mockrát jsem se ptal sám sebe, jestli opravdu musí všem lidským bytostem skřípat v puse písek duny, za níž je oáza.
Letošní květen nestojí počasí za nic. Je zima, pořád prší a na hory se v tomhle nečasu nedá ani pomyslet. Na druhou stranu ale dávají vydatné deště možnost pořádně si užít první plnohodnotnou kajakářskou sezónu. Pořád je sjízdná velká spousta řek, na které se v normálním teplém počasí nedá takhle pozdě ani pomyslet. Protože jsme tentokrát jeli v silně ořízlé sestavě, navíc všichni jen mírně pokročilí či začátečníci, vybrali jsme si dvě pohodové řeky za cca WW 2- na severu Moravy: Moravici a Odru. Moravice bylo pohodové svezení, trocha pohoupání na vlnách, spousta příležitostí ke cvičení náklonů, závěsů a eskymáků a ke konci několik pěkných válečků. Odra tekla trochu svižněji, krásně meandrovala, občas byla zatarasená popadanými stromy. Hezké svezení.
Zatím žádné komentáře.
Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com