David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Mapa trasy. Docházím za posledního světla, Temelín v dálce jede naplno. Pěkné rampouchy nad potokem. Víckovský vodopád. Pozůstatky hradu Víckov. Poslední sluneční paprsky cestou na Víckov.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Něco jsem žádal. Asi to byl smysl života. Vydal jsem se s Bernardem údolím utrpení na cestu k hoře poznání.
Často jsem byl plný tetelivé úzkosti, strachu a beznaděje. Občas jsem se bál, jestli vůbec můžu jít dál.
Až když přestanete věřit, osud vám někdy nadělí něco z toho, o čem sníte.
Hodně štěstí na té cestě. Per aspera ad astra.

— Josef Formánek

Letní Salza

27. srpna 2009, 14:58 | Cestování, Voda | Dave

První pořádné vlny.

Cíl pro letoší letní vodu v Rakousku byl jasný: přežít ve zdraví svou první těžkou vodu na kajaku. A kde jinde se o to pokoušet, než na Salze, řece všech řek, paní učitelce… Tři dny jsme bydleli v klasickém rakouském vodáckém útočišti, v kempu ve Wildalpenu, kde se mluví víc česky než německy. První den jsme si dali Salzu přímo z kempu až dolů pod soutěsku. Naštěstí bylo hodně málo vody, takže řeka netekla tak rychle a měl jsem dost času se s půjčeným Fluidem trochu sžít na horní klidnější dvojkové části řeky. Pak už ale následoval vstup do trojkového kaňonu, nejkrásnějšího úseku celé plavby. Hodně to houpalo, cákalo, vlny se valily přes hlavu a celkově to byla krásná užívačka. Ani jsem se nestačil pořádně rozkoukat, a už jsme pod kaňonem vystupovali z lodí. V kajaku je to prostě bomba!

Uprostřed peřeje na Salze.

Jako další jsme chtěli sjet řeku Enns, ale vydatný noční slejvák ji pěkně rozvodnil a hlavně zabahnil tak, že se do ní nikomu nechtělo nasednout. Vrátili jsme se tedy raději zpátky na Salzu a za většího stavu vody jsme si dali znovu soutěsku i s lehkou spodní pasáží řeky, kterou jsme ještě nejeli. Pohoupání bylo opět báječné, po včerejším tréninku už jsem byl v kajaku mnohem jistější, noční déšť dal řece větší říz a tak nám vůbec nevadilo, že stejný úsek jsme jeli už včera. Salza by se dala jezdit pořád dokola.

Překonávání hráze u vodní elektrárny.

Na závěr vodáckého soustředění jsme se vrhli na řeku Steyr. Deset kilometrů dvojkové až trojkové hodně nízké vody, pár hezkých peřejí s několika krásnými místy pro cvičení náklonů, najíždění do proudu a traverzování. Hezké svezení na závěr. Pak už se jenom rychle sbalit do aut, vyrazit zpátky domů a těšit se na další parádní vodu, třeba zase na kajaku…


Žádné komentáře »

Zatím žádné komentáře.

Napsat komentář



Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com