David Cimbůrek

Studánka na odpočívadle u Großglockner Hochalpenstraße.

Svišť na stráni u Franz-Josefs-Höhe po cestě na Oberwalderhütte.

Šlapeme na chatu Oberwalderhütte. V pozadí je vidět bílá čepice Johannisbergu.

Cesta na chatu vedla i zasněženým suťoviskem.

Po obědě se chystáme poprvé do akce. Jakže se to nasazuje ten sedák?

Kloužeme dolů po ledovém svahu. Někdo to vzal po nohách…

… a někdo prostě po zadku.

Učíme se ťapat šikmo nahoru v mačkách po zledovatělém svahu.

A tady už postupujeme přímo nahoru.

S mačkami to chtělo trpělivost. Zvyknout si na ně nějakou dobu trvalo.

Když je třeba, dá se s mačkami lézt i po skále.

Hop, a už je v trhlině! Učíme se vytahovat propadnuvší se nešťastníky.

Stačilo pár záběrů několika párů silných paží a oběť je zase na pevné zemi (sněhu).

Další skokan v pořadí. Role obětí i zachránců jsme si vyzkoušeli všichni.

Společná fotka s masivem Großglockneru v pozadí.

Začíná druhý den kurzu. Od chaty se díváme na náš dnešní cíl – na horu Johannisberg.

Před námi vyrazila na ledovec další skupina, která ale na vrchol nešla.

Pohled z ledovce zpět na chatu. V pozadí pravidelná pyramida Fuscherkarkopfu.

V tuto chvíli nás cestou na vrchol čekala dlouhá kličkovaná mezi ledovcovými trhlinami.

Výhled z vrcholu Johannisbergu (3 460 m. n. m.) na Granatspitzgruppe.

Tak takovýhle jsme měli z vrcholu výhled.

Vrcholovka na památku.

Začínáme sestup, pro jistotu v helmách.

Křečovitý úsměv. První člověk na laně má největší šanci, že se do nějaké trhliny propadne.

Odpoledne se na příkrém svahu pod chatou učíme brzdit pády.

Spadnout umí každý, ale zastavit, to už chce fištróna.

Nejobtížnější je ubrzdit pád ze svahu po zádech hlavou napřed.

Zastavovat pád jsme zkoušeli i cepínem.

Ještě jeden nostalgický pohled na Johannisberg. Trasa našeho postupu je na něm krásně vidět.

Panoramatický pohled: vlevo Großglockner, vpravo Johannisberg.

Na závěr dnešního cvičení jsme si v mačkách vyšlapali prudký ledový svah.

U chaty žánrově pózujeme s cepíny před dobytým vrcholem.

Pro všechny z nás je to výškový rekord.

A tak při focení nasazujeme patřičně drsné pózy a výrazy.

Nebyl to nějaký výjimečný výkon, ale 3 460 metrů nad mořem už zní pěkně.

Ještě společné cepínové foto před Großglocknerem. Na ten máme políčeno příště.

Řešení drobných názorových rozporů uvnitř týmu.

Johannisberg + Radler = neopakovatelné spojení zážitku a chuti.

Závěrečný den. Větrný vrchol Mittlerer Bärenkopf (3 359 m. n. m.).

Kousek cesty pod vrcholem. Großglockner je vidět skoro odkudkoliv.

Pohled z vrcholu Mittlerer Bärenkopf na rozpraskaný ledovec.

Nahoře fičí solidní meluzína, a tak se brzy obracíme zpět dolů.

Cestou dolů po ledovci si užíváme parádní rozhled.

Pohled na svah, kde jsme se včera učili brzdit pády.

Nikomu z nás se vůbec nechtělo, ale nebylo zbytí: přišel čas odchodu.

Vracíme se dolů na Franz-Josefs-Höhe.