David Cimbůrek

Bylo sice dost vlhko a mokro, ale poježdění v lese po koberci z listí bylo krásné.

Rozhrkaná cesta po panelech na rozhlednu Rovina u Uherského Hradiště.

Skoro padesát metrů vysoká věž je vidět zdaleka.

Měli jsme štěstí, do zavření rozhledny už zbývalo pouze pár dní.

Cesta nahoru vede po točitém schodišti.

Sice jsme vystoupali do pěkné výšky…

Mokro bylo všude.

Pohled na zem pod věž skrz železnou podlahu.

Pohled na vinohrady těsně u silnice.

Už zase jedeme v mlze a zimě.

…ale kvůli husté mlze jsme příliš velký výhled neměli.

Horní část železného monstra byla bohužel uzamčená a tudíž nepřístupná.

Pohled dolů na cestu skrz kabeláž vedoucí nahoru k vysílačům.

Další den už se naštěstí počasí umoudřilo a my mohli šlapat do kopců se slunkem v zádech.

I když s tím vínem, co jsme popíjeli po večerech, to od nás žádné převratné výkony nebyly.

Sice mohlo být trochu tepleji, ale příroda byla zbarvená nádherně.

Sestup dolů z rozhledny po žebříku.

Závěrečný den a jízda přes kopečky u Maršova.

Podzimní krajina má něco do sebe.

Výstup na další rozhlednu, tentokrát dřevěnou a podstatně menší.

Nedalo to moc práce a celá rozhledna se dala pěkně rozkývat.

Jenom kdyby nebyla taková mokrá zima.

A na konec společná fotka na památku.