





Jsou okraje lavóru přes které skořápka se svíčkou nemůže.
Jsou okovy vzpomínek přes které duše dál klopýtat nemůže.
Jsou brány a dvířka a zdi přes které může se tam – zpátky se nemůže.
Jsou okovy vzpomínek přes které duše dál klopýtat nemůže.
Jihlavka se pravidelně jezdí každý rok, tak ani tentokrát jsme na ní nemohli chybět. Je to jedna z prvních vod v roce a spíš než jako nějaké divoké poježdění ho všichni berou jako společenskou událost. Banda vodáků se naloží na loděnici do autobusu, pod přehradou v Mohelně zase vyběhnou ven a nasednou na krásné několikahodinové poježdění údolím řeky Jihlavky. Voda teče mírně, víno trochu víc, občas nějaká zatáčka nebo peřej či boční proud pro zpestření. Prostě správná jarní pohoda.
Zatím žádné komentáře.
Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com