David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Kluci si to samozřejmě rozdělili a spí na střídačku. Ten je ale malinkej! Táta na plný úvazek. Kubík se prokopává rád, narozdíl od Matyáše v jeho věku. Naše dvě miminka. Zívanec po svačině.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Protože jsem poznal muka žíznivé touhy, chtěl bych vyhloubit studnu, ze které by i jiní mohli pít.

— Ernest Thompson Seton

Hochtor

7. července 2011, 9:58 | Cestování, Treky | Eli

Nástup na chatu.

Jako start prázdninové lezecké sezóny jsme letos vybrali Hochtor, nejvyšší vrchol Ennstalkých Alp. Za ideálních podmínek ve 3 dnech rozchození na Planspitze, rozlezení hřebenem Rossschweif na vrchol Hochtoru (většinou 1-2, 2 úseky UIAA 3) a pokud vše půjde opravdu dobře, výstup jeho kilometrovou severní stěnou.

Předpověď počasí sice není ideální, ale slibuje alespoň slunné pondělí, takže v sobotu na noc frčíme směr Rakousko. Po 4,5 hodinách za tichého ševelení deště usínáme v lese kus za vesnicí Johnsbach. Ráno nás budí prima bubnování, nevadí, dnes musíme jen na chatu Hesshütte. Monotónní stoupání po horských pastvinách nám opepřuje přehřívání pod pláštěnkou. Po 2,5 hodinách a cca 800 výškových metrech už vychutnáváme Radlera na chatě.

Okolní vrcholky ukrývá šeď dešťových mraků, přesto k večeru vyrážíme na 3hodinový okruh na nejbližší vrchol Hochzinödl. Rychle nabíráme výšku a za slabou hodinu stojíme v prima větru a prudkém dešti u vrcholového kříže (2191 m. n. m.). Okruh pokračuje hřebenem k vrcholu Gass a pozvolným klesáním v kosodřevině zpět na chatu. Název cesty Panoramaweg slibuje nádherné výhledy na Hochtor i Planspitze. No, my se kocháme divokým tancem kapek ve vichru a ocelovou dekou všude kolem. Usínáme s budíkem na šestou, chatařka nás ujistila, že předpověď na zítřek je nejlepší z celého týdne.

Ráno nás budí bubnování deště, kolem 10. se slabší povahy balí a sestupují do údolí. Po 13. hodině konečně přechází déšť v mrholení, takže šup obhlédnout aspoň nástup pod vysněný hřeben. Brzy přestává pršet, nad Planspitze dokonce probleskuje slunce, takže cíl odpolední vycházky je jasný. Po klasickém kosodřevino-suťoviskovém chodníku opepřeném stádem alpských kamzíků nastupujeme do příkrých vrcholových stupů.

Severní stěna Planspitze.

Za sucha pohodová procházka, takhle trošku adrenalinová klouzačka, ale pohled z vrcholu opravdu stojí za to! Prudce padající stěna nabízí úchvatné pohledy do údolí řeky Enns, do strmé severní stěny Hochtoru, nebo na ostrý hřeben Dachlgrat. Jen vršek Hochtoru se stále cudně halí do šedivých mračen. Dál pokračujeme začátkem hřebene Dachlgrat. V sedla Peternscharte nás doslova ohromí strmá severní stěna Planspitze. Padá do téměř kilometrové hloubky. Od sedla níž vypadá jako velká, hladká, skoro kolmá plotna. Vrcholová pyramida je sice rozbrázděná stupni, nicméně police mezi nimi jsou úzké, dost příkré a zasypané sutí. Nedokážu si představit, kudy tudy má vést dvojková cesta s trojkovými úseky. Večer z chaty ještě obdivujeme vrchol Hochtoru, který se konečně ukázal.

Ráno zjišťujeme, že přesně podle předpovědi byl včerejšek nejlepší den, dnes opět déšť a mraky visí už nějakých 100 m nad chatou. Je to náš poslední den na chatě, takže se nechceme vzdát tak snadno. Nastupujeme aspoň pod feratu Josefinensteig. Podobný optimismus má i místní chlapík, kterého míjíme při výstupu s kyblíkem červené barvy. Nevím nevím, jak bude barva na mokrých šutrech držet. Bohužel na začátku ferraty už hustě prší, mračna klesají a my se definitivně obracíme dolů. Sestup z chaty do údolí je již opět v pláštěnce. Začátek dovolené se tedy úplně nevydařil, ale, máme před sebou ještě necelé 2 týdny, třeba to klapne přístě.


Žádné komentáře »

No comments yet.

Leave a comment



Copyright © 2009–2015 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com