David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Mapa výletu ve Vysokých Tatrách. Mapa výletu na Malé Fatře. Mapa cyklovýletu na Mravečník. Mapa výletu na trail u Liptovského Jána. Zřícenina hradu ve Strečně, končíme. Blížíme se do Strečna.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Protože jsem poznal muka žíznivé touhy, chtěl bych vyhloubit studnu, ze které by i jiní mohli pít.

— Ernest Thompson Seton

Dovolená na Slovensku

28. srpna 2019, 8:21 | Cestování, Treky, Voda | Dave

Kousek pod vrcholem Veľkého Kriváně.

Letos jsme s dětmi vyrazili na první pořádnou společnou dovolenou. Chtěli jsme nakombinovat různé sportovní aktivity, tak jsme nabalili stan, lodě, kola, turistické boty a vyjeli směr Slovensko. Plánovali jsme pobyt částečně pod stanem, částečně v chatce, částečně sami a částečně se skupinou kamarádů vodáků, to vše na úpatí slovenských hor.

Výhled na Malou Fatru z Mravečníku.

Náš první cíl byl kemp Belá, hned pod Malou Fatrou, kousek od Terchové. Kemp je veliký, ale dobře udržovaný, s použitelným sociálním zařízením a v noci klidný. Bydleli jsme ve stanu a udělali jsme si odtud sportovní trojboj po okolí.

Ještě v den příjezdu v neděli jsme na kolech ze sedla Lutiška vyjeli na vrchol Mravečník. Respektive jsme spíš kola 350 výškových metrů až nahoru vytlačili, protože na kluky bylo monotónní stoupání po rozbité šotolinové cyklostezce příliš příkré. Ale výhledy z vrcholu do údolí pod námi a hlavně na celý hlavní hřeben Malé Fatry byly úchvatné.

Malý a Veľký Rozsutec.

Další den jsme si udělali na Malé Fatře pěší výlet. Z Vrátné doliny jsme ráno vyjeli nahoru lanovkou a ze Snilovského sedla vyběhli na Veľký Kriváň. Foukal sice silný vítr, ale kluci si výhledy po okolních horách užívali. Poté jsme zase seběhli do sedla a přes Chleb a Hromové sešli do chaty pod Chlebom na oběd. Díky lanovce se tu procházela celá procesí a místo už ztratilo svou dřívější atmosféru, ale na druhou stranu je pravda, že bez lanovky bychom se sem s dětmi nedostali. I tak kluci našlapali 500 výškových metrů. Aspoň že obsluha na chatě zůstala i přes početné zástupy příjemně pohodová.

Kubík zkouší sólo jízdu v kajaku.

Nazítří jsme si sjeli klidný asi devítikilometrový úsek řeky Oravy z Párnice až k soutoku s Váhem. Byli jsme sice sami, ale převážení auta nebyl problém, protože jsme s sebou měli kola – svezl jsem auto na výstupní místo a na kole vyšlapal zpět na nástup, kde jsem kolo schoval do křoví. Po splutí řeky jsem si ho zase vyzvedl. Orava měla nízký stav vody, byla to poklidná řeka jen s několika málo peřejkami, tak si oba kluci mohli vyzkoušet i sólo jízdu na svém nafukovacím kajaku a protože byl horký den, tak jsme se i vykoupali. Bylo to příjemné svezení.

Večer jsme přejeli do kempu Borová Sihoť u Liptovského Jánu. Sice jsme tu s dětmi byli poprvé, ale vodáci z našeho oddílu sem jezdí už dlouhé roky. Dýchla tu na nás atmosféra našeho dětství, od konce Československa se tu toho pravděpodobně příliš nezměnilo. Staré chatky takřka v dezolátním stavu, letité umývárky a restaurace s obsluhou, která jako by se svými kvalitami a přívětivostí přišla z osmdesátých let.

Máme po trailu, vracíme se do kempu.

Ve středu ráno jsme zase osedlali kola a vyjeli na trail za Liptovským Jánom. Kluci pěkně šlapali, do prudkých kopců kola statečně tlačili, ale trail samotný za to příliš nestál, byl hodně zarostlý a špatně značený, několikrát jsme i bloudili v husté trávě či ve křoví. Ale projížďka byla jinak příjemná a náladu nám nezkazila ani prudká bouřka, která se přes nás přehnala cestou zpátky. A v průběhu večera už se do kempu sjeli ostatní kamarádi vodáci, sešlo se nás letos as pětadvacet. Tímto dnem nám začaly každodenní náročné společenské večery u ohně. Bylo úsměvné sledovat, jak se oproti starým časům změnil nápojový sortiment. Dřív kolem večerních ohňů obíhaly petky s vínem, teď kolovaly láhve s dobrým rumem. Ale hlavy nás ráno bolely stejně jako před lety. Početná skupina našich dětí se v rozlehlém kempu také společně dobře bavila, do postelí se nám je dařilo zahánět až hodně pozdě.

Je po bouřce, vyrážíme na Oravu.

Díky velkému suchu neměl horní Váh dostatek vody na splutí, tak jsme se další den rozhodli sjet si opět Oravu. Ráno se dlouho vyspávalo, a tak jsme se na řeku dostali poměrně pozdě. Na nástup jsme přijeli za bouřky a hustého deště, takže jsme převrátili naruby místní mini pizzerii a řeku jsme sjeli až za sucha pozdě odpoledne.

Na tatranské magistrále u Sliezského domu.

V pátek jsme měli v plánu výlet do Nízkých Tater, ale podle předpovědi počasí tam mělo pršet, tak jsme operativně změnili destinaci do Tater Vysokých. Z Tatranské Polianky jsme po značce vyšlapali k mega hotelu Sliezsky Dom u Velického plesa. Škoda jen, že jsme díky nízké oblačnosti neměli výhledy na Gerlachovský ani na Slavkovský štít. Po obědě jsme utíkali, poháněni blížící se bouřkou, po červené a pak po modré značce do Starého Smokovce. Měli jsme štěstí, bouřka se zasekla na blízkých tatranských štítech a na nás dopadlo jen pár dešťových kapek. Kluci zvládli svou první tatranskou túru úžasně, ušli 13 kilometrů, nastoupali dobrých 800 výškových metrů a ani nevypadali kdovíjak unaveně. Ve Smokovci si za odměnu za svůj výkon nakoupili suvenýry a vlakem jsme se přesunuli k autu do Tatranské Polianky.

Výhled na Pieniny z řeky Dunajec.

Příští den bylo v plánu splutí řeky Dunajec na pomezí Slovenska a Polska, z Červeného Kláštora do Krościenka, celkem asi 18 km. Shodli jsme se, že příště už Dunajec pojedeme, pouze pokud nebude vyhnutí. Řeka samotná je moc pěkná, má dost vody, teče svižně, v krásně zaříznuté soutěsce s výhledem na národní park Pieniny. Ale dlouho trvá, než se na řeku vůbec dojede, dlouho jsme čekali v zácpách, okolo celé řeky jsou zástupy turistů a po řece jezdí jedna za druhou pltě, což jsou jakési duté vory s turisty ovládané kormidelníky s bidly. Pltě jsou pomalé, takže se musí předjíždět a kličkování mezi nimi může být nebezpečné.

Řeka Váh, blížíme se do Strečna.

Po posledním večírku přišel čas odjezdu. Na neděli jsme si cestou domů naplánovali poslední vodu, spodní úsek Váhu z Vrútek do Strečna, 11 km. Vypluli jsme s bouřkou v zádech, takže jsme celou řeku sjeli bez přestávek. Je znát, že spodní Váh už je velká řeka, občasné peřeje pěkně houpaly a voda měla místy slušnou sílu. Ve Strečně jsme vystupovali u parkoviště pod hradem, takže nás neminuly obligátní zástupy turistů. Pozoruhodný byl místní přívoz, který převozník ovládal manuálně klikami pomocí kladek zavěšených na laně přes řeku.

Dovolená to byla náročná, v neděli jsme byli všichni rádi, že jsme doma. Ale opravdu jsme si to na Slovensku užili, bylo moc příjemné strávit několik dní ve společnosti starých kamarádů a vyřádit se na kolech, horách i na vodě. A příští rok třeba klapne ten domluvený zájezd autobusem.

GPS pozice a trasy jsou dostupné na samostatné stránce.


Žádné komentáře »

Zatím žádné komentáře.

Napsat komentář



Copyright © 2009–2019 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com