Dlouho jsem přemýšlel, kam vyrazit s dětmi na dovolenou. Moře moc nemusím, obyčejných výletů už mám z covidových lockdownů plné zuby. Chtěl jsem někam do větších hor, abychom si to všichni užili. Napadl mě rakouský národní park Gesäuse s krásnou přírodou a nádhernými horami. Nejprve jsem váhal, zda kluci zdejší náročné treky zvládnou, nakonec jsem ale usoudil, že ano, zarezervoval jsem ubytování na 4 noci na horské chatě Hesshütte a vyrazili jsme.
Rubrika: Cestování
Dlouho jsme se už nesešli s naší vodáckou partou, a tak jsme využili covidového rozvolnění a vyrazili na společný víkend na Vysočinu do Moravských Křižánek na Farmu u Vojtků. V příjemném prostředí jsme tu absolvovali náročný program. Úvodní páteční večírek v salónku se samovýčepem se protáhl daleko přes půlnoc.
Sobotní výlet na Devět skal jsme si zpestřili boulderováním na krásné Bílé skále, pěkným slejvákem a posezením na zahrádce v Restauraci pod Bílou skálou. Večer jsme si na ohýnku opekli buřty a kluci si zaveslovali na pramici na Kyšperském rybníku.
V neděli jsme vyrazili na Drátník, kde si většina dětí poprvé vyzkoušela na natažených fixech lezení na skále. Dokonce jsme v přilehlém občerstvení U Kolouška potkali místňáka Radka Jaroše, takže mají naši malí lezci dokonce společnou fotku s Panem horolezcem.
Letos jsme s dětmi vyrazili na první pořádnou společnou dovolenou. Chtěli jsme nakombinovat různé sportovní aktivity, tak jsme nabalili stan, lodě, kola, turistické boty a vyjeli směr Slovensko. Plánovali jsme pobyt částečně pod stanem, částečně v chatce, částečně sami a částečně se skupinou kamarádů vodáků, to vše na úpatí slovenských hor.
Už mnoho měsíců jsme plánovali cestu na sever. Daleký sever, až tam, kde je nebe vysoké a mraky mají zvláštní hloubku. Tam, kde je krajina opuštěná, tam, kde za celý den přeběhne přes cestu pouze stádo sobů a je slyšet jen vítr v korunách borovic. Tam, kde je voda nesčetných jezer průzračně čistá a zároveň rašelinově temná. Tam, kde může člověk úplně vypnout a nechat se unášet pomalým rytmem podzimní přírody.
Dlouho jsme kvůli různým neočekávaným komplikacím nevěřili, že se nám výprava opravdu podaří uskutečnit. Nakonec ale vše na poslední chvíli klaplo a my jsme si mohli dva týdny užívat krásy severské krajiny.
Přišel červenec a s ním, stejně jako každý rok, dva týdny dovolené strávené na vodáckém zájezdu. Letos se konečně dostalo na dlouho očekávanou a vytouženou destinaci, na Skotsko. Porce šesti tisíc kilometrů by byla na autobus s jedním řidičem přespříliš, a tak jsme se na britské ostrovy vydali zcela po vlastní ose, autem, dodávkou či karavanem. Byl to opět vodácký výlet, na který budeme dlouho vzpomínat. Na trable s autem a infarktové situace, kdy jsme nevěděli, jestli nás ten zapůjčený vrak ještě někam odveze. Na kempování na pláži a na ranní koupačku v moři. Na řízení vlevo, na úzké, křivolaké silničky a na uražená zrcátka. Na fish & chips. Na neustálé mokro, vlhko, déšť či alespoň mrholení. Na nádherně zvlněnou skotskou vysočinu pokrytou tisíci odstíny zelené a všudypřítomnými stády ovcí a chlupatých krav. Na pěkné, místy hodně těžké řeky. Na překrásné údolí řeky Etive. Na kouzelnou atmosféru při večerní prohlídce Hadrianova valu, kdy na nás dýchala historie. Na kouzelnou sílu překrásné skotské přírody. Prostě na parádní dva týdny na vodě.
Rumunsko je v povědomí Čechů zapsáno jako poměrně chudá a zaostalá postkomunistická země, která toho nemá potenciálním turistům mnoho co nabídnout. S jednou výjimkou, a tou je příroda. Nejspíše právě proto, že v Rumunsku není příliš rozvinutý těžký průmysl, zůstaly tu krásné a nepoškozené oblasti, které jsou pro letní čundr přímo ideální.