David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Kluci si to samozřejmě rozdělili a spí na střídačku. Ten je ale malinkej! Táta na plný úvazek. Kubík se prokopává rád, narozdíl od Matyáše v jeho věku. Naše dvě miminka. Zívanec po svačině.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

„Mám pro tebe slabost,“ řekla a pohladila děťátko po tváři.
„A já deprese.“ „A já akné,“ přidaly se další dvě sudičky.


Má lidská mysl nějakou svou vlastní specifiku?

13. května 2008, 22:50 | Eseje | Dave

aneb Není veškeré myšlení jen poněkud „komplikovanější“ reakce na vnější stimuly?

Motto: Na každou otázku existuje jednoduchá, snadno pochopitelná, nesprávná odpověď.

Murphyho zákon

Co je to vlastně myšlení? Co se odehrává v našich mozcích, když přemýšlíme? Je možné tyto procesy zachytit řečí matematiky, fyziky či chemie? Pokud ano, bylo by možné tento jev nějakým způsobem simulovat? Zbytek článku »


Vylodění spojenců v Normandii

13. května 2008, 14:12 | Eseje | Dave

Vylodění spojenců v Normandii.

USA a Velká Británie si chtěli postupem roku 1944 zajistit nadvládu v západní Evropě a proto urychlovali přípravy k invazi do severní Francie.

Podle plánu se měli spojenci při operaci OVERLORD vylodit na 80kilometrovém úseku Seinského zálivu, do 20. dne operace vytvořit v Normandii předmostí 100 km široké a asi 110 km hluboké, nashromáždit v něm síly a válečný materiál potřebné pro dobytí severozápadní Francie a potom v součinnosti s vojsky vyloděnými v jižní Francii zahájit rozsáhlý útok na východ, k hranicím Německa.

Přípravy spojenců na vylodění probíhaly za příznivých podmínek, protože Němci soustředili většinu svých sil na sovětsko–německou frontu. Značná část německých vojsk byla také v Jugoslávii, Polsku a dalších evropských okupovaných zemích, kde sílil národně osvobozenecký boj proti okupantům. Zbytek článku »


David Gerrold – Způsob k zešílení

13. května 2008, 10:08 | Eseje | Dave

David Gerrold napsal vynikající 4dílnou sérii o napadení Země cizími a nepřátelskými Chtorrany. Momentálně píše další pokračování, ale kdo by chtěl čekat, že… David Gerrold na webu vystavil několik ukázkových nových kapitol. A tyto kapitoly se snažím postupně překládat do češtiny. Zbytek článku »


Život bez masa: rady pro rodiče

12. května 2008, 14:58 | Eseje | Dave

Jak předejít masovým problémům

Nelze získat stoprocentní jistotu, že se s masem v rodině nesetkáme. Stejně tak se může objevit mezi dětmi ve škole, v místech trávení volného času (zvláště rizikové) a podobně. Maso a problémy s ním spojené jsou, bohužel, jednou ze součástí dnešního života a tento fakt nelze jakýmkoli zásahem změnit. Není nutné ale propadat panice. To, že se maso vyskytuje v našem okolí, ještě neznamená, že zasáhne zrovna nás. Maso není nic tajemného, nemá nad námi žádnou moc, dokud sami nechceme. Existuje řada opatření, kterými lze účinně riziko masových potíží omezit. Zde jsou některé z nich. Zbytek článku »


Podzimní den

12. května 2008, 9:59 | Eseje | Dave

Je ošklivý, pošmourný listopadový den. Venku už se pomalu stmívá. Provazce deště buší do okna. Venku se povalují chuchvalce mlhy. Proud vody tekoucí z děravé okapové roury zuřivě crčí na asfalt před domem. Každou chvíli zabubnují kapky deště do skleněné tabule okna s větší intenzitou, jak se do kapek opírá vítr.

Já stojím v předsíni a natahuji si filcáky, již pevně rozhodnut. Dnes bude konečně můj velký den. Zbytek článku »


Maturák

6. dubna 2008, 14:37 | Eseje | Dave

Kamrlík, naše útočiště

No jó, maturitní ples! Jakej že byl? No super! Všechno vyšlo naprosto úžasně. Výborně. Cože? že byste chtěli taky slyšet, jak to všechno doopravdy bylo? Vážně? Fakt vás to zajímá? No tak já vám to teda řeknu, jo? Dobře, pohodlně se usaďte, soustřeďte se a já pomalu spustím. Hlavně si dejte pozor, aby jste se moc nenudili, protože to by pak nebylo to vono vořechový. Stačí jenom hejknout a já si sbalím svoje fidlátka a půjdu. Takže pozóóór, deme na to.

Tak kde začít? Vezmeme to hezky popořadě. Všechno se to rozeběhlo před sedmi lety. Vlastně už o dost dřív, už je to osmnáct let, co se to všechno spustilo. že už tak dávno? Nám se to taky nechce věřit, vždyť to uběhlo tak šíleně rychle! Pamatuju si nás v primě. Třicet vyjevených dětiček, většinou bláhově naivních. Když se teď dívám na naše staré fotky, tak nemůžu věřit svým očím, jak jsme se všichni strašně změnili. Ale už začínám bejt sentimentální a tak tu historii už vemu zkrátka. Někteří z nás během těch dlouhých a přece tak krátkých sedmi let odešli, jiní se naopak přidali. A zbylá parta šestadvaceti lidí to doklepala až do dneška. Zbytek článku »




Copyright © 2009–2015 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com