David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Kluci si to samozřejmě rozdělili a spí na střídačku. Ten je ale malinkej! Táta na plný úvazek. Kubík se prokopává rád, narozdíl od Matyáše v jeho věku. Naše dvě miminka. Zívanec po svačině.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Co je důležité, bývá očím skryté.

— Antoine de Saint-Exupéry

Paralely

28. listopadu 2009, 23:43 | Básně | Dave

Některá noc bolí až u kosti
a naráz se špatně dýchá
když vzpomínka na staré radosti
vetře se do mého ticha

V některých nocích je ráno spasení
a hodiny se vlečou ztěžka
když jsme už roky ztracení
a dalších pár musíme přečkat Zbytek článku »


Děkuji

22. dubna 2009, 22:37 | Básně | Dave

Děkuji má milá za život
jenž ráda se mnou sdílíš
Děkuji že jsi můj lodivod
a málokdy se mýlíš

Děkuji má drahá za slovo
jež je jak pohlazení
Děkuji že stále nanovo
tvá tvář je probuzení

Děkuji za úsměv k večeru
kdy se stíny dlouží
Děkuji za tvojí nádheru
když projdeš bosá louží

Děkuji za ticho v objetí
kdy jsme si tak blízko
Děkuji za tvoje dojetí
když půlměsíc je nízko

Děkuji lásko má za bolest
již pohlazením tišíš
Děkuji za políbení šest
jimiž mě vyslyšíš

Děkuji za teplo života
jenž tepe v tvojí dlani
Děkuji že smutná samota
už není víc mou paní


S tebou a bez tebe

15. ledna 2009, 23:05 | Básně | Dave

Někdy s tebou byla vážně trochu dřina
Když každého to sem tam táhlo trochu jinam
Ale naše kroky vždycky znovu spojily se
Tak jako tenkrát plaché ruce na ubruse
Někdy život nevychází jak bychom si přáli
Naše dlaně už jsou chladné, natož aby hřály
Každý už se svojí vlastní cestou dal
Tak občas si vzpomeň a buď šťastná dál

Když občas přišla bouřka po setmění
Hrozně jsi se bála hromu hřmění
Pili jsme pak dobré víno při svíčkách
A po pár sklenkách poděl se pryč všechen strach
K ránu jsme vždy otevřeli všechna okna
Čerstvý vítr proháněl se ve tvých dlouhých loknách
Jenže každý už se svojí vlastní cestou dal
Tak občas si vzpomeň a buď šťastná dál

Vždycky když jsi četla verše od Skácela
Stránky váhavě a pomalu jsi obracela
V tichém zamyšlení se ti krabatilo čelo
To co je teskně krásné to tě občas rozbrečelo
A věci smutné, vážné řešili jsme vžycky spolu
Společně bychom snad dokázali přenést horu
Jenže každý už se svojí vlastní cestou dal
Tak občas si vzpomeň a buď šťastná dál

Vždycky když mi bylo úzko sevřel jsem tě v objetí
A když jsi mě vytočila, počítal jsem do pěti
Mívala jsi noční můry, budily tě ze spaní
To ses ke mně přitulila a čekala na svítání
Jenže dneska už je všemu dávno konec
Svatba se nekonala, nezazvonil zvonec
Každý už se svojí vlastní cestou dal
Tak občas si vzpomeň a buď šťastná dál


Doteky

1. ledna 2005, 0:31 | Básně | Dave

Chtěl bych do svých dlaní tvoje ruce vzít
tvoje krásné tváře něžně políbit
Přivinout tě k sobě, vzít do náručí
lásce se vždy člověk lehce naučí

Ruská zem je tvrdá, plná hrbolů
mé oči jsou upřeny přímo nahoru
na tvou rodnou vísku odsud nevidím
bílým mrakům na nebi výhled závidím

Výhled za který bych všechno co mám dal
když na tebe vzpomínám, cítím v srdci žal
chybí mi tvé oči, chybí mi tvůj smích
chybí mi náš první lásky sladký hřích

Už přichází ráno, budeš muset vstát
oheň přes noc vyhaslý v kamnech rozdělat
Za dveřmi na zápraží čerstvý sníh zamést
dřevo z kůlny u stájí dovnitř si zanést

Potom budeš vařit bylinkový čaj
jeho vůni ucítím i přes světa kraj
Chtěl bych se stát ptákem, pevná křídla mít
Rychle domů přiletět, ten čaj s tebou pít

Ale paže mé jsou zmrzlé, peří nemají
jen havrani černí do ticha krákají
Ve vojenském mundůru sněhem pokrytý
Spočinul jsem na zádech, včera zabitý

Kulka přišla rychle, bez varování
měsíc světlem sinavým mi svítí do skrání
„Zabili mé tělo, ale ne lásku k tobě“
vyřezat chci nápis na kříži na hrobě

Chtěl bych do svých dlaní tvoje ruce vzít
tvoje krásné tváře něžně políbit
Přivinout tě k sobě, vzít do náručí
lásce se vždy člověk lehce naučí


Hush and sleep

1. ledna 2005, 0:30 | Básně | Dave

Hush my love, sleep and don’t think about it
Close your eyes and wheep if it will help you to deal it
Forget all lies and broken promisses
You can see stars watching our sweet kisses

Long time ago life was so simply sweet
Now we must learn that it can also beat
But you got me, I’m holding your hand
I’ll never leave and this will never end


Dávno

1. ledna 2005, 0:29 | Básně | Dave

Je to dávno, co chodili jsme na dvě piva
Dávno, a měli si co říct
Je to dávno, co sešli jsme se naposledy
Dávno, už si neříkáme nic

Je to dávno, mně chybí naše rozhovory
Dávno, chci zas s tebou být
Je to dávno, už nebaví mě monology
Dávno, chci tě zase mít

Je to dávno, mluvili jsme o životě
Dávno, a svět šel mimo nás
Je to dávno, chodili jsme nočním městem
Dávno, a nevnímali čas

Je to dávno, co běželi jsme letním deštěm
Dávno, slova nemohou to říct
Je to dávno, co jsme spolu domluvili
Dávno, ted už neřeknem si nic


Ty

1. ledna 2005, 0:28 | Básně | Dave

Jen trochu víry v života běh
Tvá loď má díry a v dálce je břeh
Jen trochu žáru v chladnoucí cit
Táhnem svou káru a tak to má být

Venku se smráká a začíná mžít
Tvé slzy jsou páka, s tebou chci žít

Jen nebe nad námi a tvůj tichý dech
Voníš mi barvami a hebký je mech
Jen život pod dlaní žal zapudí
A černé svítání nás probudí

Úděle můj, mám v duši spoustu děr
Osude kuj, chci najít správný směr

Jen jeden cíl ve vodách marnosti
Proroctví díl, který čas přemostí
Jen ochoty půl vniveč se obrátí
Do srdce kůl, čas už se nevrátí

Venku se smráká a začíná mžít
Tvé slzy jsou páka, s tebou chci žít


Bez tebe

1. ledna 2005, 0:27 | Básně | Dave

Jako rána tvrdou pěstí, jako láska beze štěstí
Jako láska, jež jen bere, jako zrada od přítele
Tak jako noc beze spánku, knížka, jež má jednu stránku
Je mi smutno, je mi bědno, v dálce vidím nedohledno
bez tebe

Jak když slepý kreslí obraz, jako další krutý podraz
Jako zloba bez zábrany, jak voják, jenž mění strany
Jako zapříčená zátka, jak drsný život bez pozlátka
Jako touha, jež se skrývá, na hvězdy se v noci dívám
bez tebe

Jako ptáci, již nemají křídla, jako obchod bez platidla
Jako farář bez kadidla, převozník jenž nemá bidla
Jako studně plná písku, pomoc jež není nablízku
Jako pád na tvrdou zemi, život připadá mi němý
bez tebe

Jako jaro bez sněženek, jako rozpůlený celek
Jak mrtvý motýl na mé dlani, jako nikdy nesplněné přání
Jak nemocný bez naděje, jak když smrt se krutě směje
Vzpomínám na tvoje oči, další den zas smutně končí
bez tebe

Jako rytíř bez štěstěny, tak jako kněz bez modlení
Jako práce bez odměny, jako padlých věčné steny,
Tak jako les bez ozvěny, jako doba beze změny
Takhle já jsem rozpolcený a navždycky zatracený
bez tebe


Blues nočního Brna

1. ledna 2005, 0:26 | Básně | Dave

Následující svou básničku mám moc rád. Napsal jsem ji při vzpomínání na to, co bylo a už nikdy nebude. Navozuje mi staré vzpomínky na dávné časy, kdy všechno bylo ještě jinak…

Zas se courám nočním Brnem
Zas se snažím na nic nemyslet
Zas si chodím se svým splínem
Zas mě jednou bolí celý svět

Petrov si jen tiše svítí
Rozjasňuje tmavou oblohu
Někdy prostě není zbytí
Než jen dávat nohu před nohu

Tak procházím přes nádraží
Žádný vlaky už teď nejezdí
Bezdomovci líně leží
U špinavých oprýskaných zdí

Už je hodně po půlnoci
A nad Brnem začíná slejvák
Déšť má město ve své moci
No a s lidma je to taky tak

Na východě zvolna svítá
Černá tma už přestává mi lhát
Noc je zase jednou zbitá
Otáčím se a jdu domů spát


Ráno

1. ledna 2005, 0:25 | Básně | Dave

Sedím si za stolem
a venku svítá
Ty projdeš zas kolem
a láhev nedopitá

Se zbytkem vína na dně
v tvé ruce šplouchá tiše
Zas doufám, nejspíš marně
že mě teď do své skrýše

Na chvíli necháš vklouznout
prohodíš slovo či dvě
City nenecháš zmrznout
projednou nepustíš svět

Se všemi problémy
skákat nám do řeči
Rozhovor náš němý
tvý trable vyléčí

Se smutným úsměvem
koukáš mi do očí
Pak všechno proberem
karta se otočí

Svou láhev dopíjíš
a hážeš z okna ven
Rameny pokrčíš –
začíná nový den




Copyright © 2009–2015 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com