David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Mapa trasy. Docházím za posledního světla, Dukovany v dálce jedou naplno. Pěkné rampouchy nad potokem. Víckovský vodopád. Pozůstatky hradu Víckov. Poslední sluneční paprsky cestou na Víckov.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Až když přestal ten člověk věřit, osud mu nadělil něco z toho, o čem snil. Mockrát jsem se ptal sám sebe, jestli opravdu musí všem lidským bytostem skřípat v puse písek duny, za níž je oáza.

— Josef Formánek

Ráno

1. ledna 2005, 0:23 | Básně | Dave

Před sebou mám hrnek čaje
V ranním slunci rychle taje
První zimní sníh
Z čaje se je tiše kouří
A mně v hlavě pořád bouří
Ten tvůj tichý smích

Zase vidím tvoje oči
Jak se při tvé řeči točí
Na hořící sirku
Slyším jen tvůj tichý hlas
Ta vzpomínka je tu zas
Mám jich celou sbírku

Cigareta rudě žhne
A ty mi zas říkáš ne
Pak sfoukáváš plamen
Někdy se až člověk lekne
Co všechno se lehce řekne
Pokrčením ramen

Dál jen tiše sedíme
Lehký Sparty kouříme
Čas pomalu běží
Za oknem je černá tma
Jen těžko se poznat dá
Že tam venku sněží

Celou místnost halí dým
Zas se musím smířit s tím
Že snad někdy příště
Někdy i to ticho bolí
Jako rána plná soli
To už teď vím jistě


Žádné komentáře »

Zatím žádné komentáře.

Napsat komentář



Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com