Už dlouho jsem nespal venku v přírodě. Původně jsem chtěl vyjet do Rakouska na poslední výlet na sněžnicích, ale po prodělané nemoci jsem si s aktuální kondicí na žádný větší počin netroufal. Vyrazil jsem tedy aspoň na menší čundr na Hornosvrateckou vrchovinu přes místní zříceniny.
Březina psát napínavé příběhy prostě umí. I v Nalezení vyšetřuje detektiv Tomáš Volf vraždu, opět se svou bývalou kolegyní Evou. A opět se příběh odvíjí ve více časových linkách. Zajímavý je nápad, kdy se Tomáš vrací k případu, ve kterém figuroval jako mladý kluk, a dozvídá se tak zpětně o tehdejších událostech i o sobě spoustu informací.
Celá kniha má dobrý spád, žádná hluchá místa, přečetl jsem ji v podstatně na jeden zátah. Ačkoliv by se ve vyprávění daly najít nějaké menší mušky (obehraná zápletka s DNA testy, soukromá detektivka je bez mrknutí oka přibrána do týmu policejních vyšetřovatelů), tak mi při čtení příliš nevadily. Líbil se mi postřeh, že i přesto, že vyšetřování skončí úspěšně, je výsledek pro zachráněno dívku vlastně velmi smutný.
Tři novely od nestorů sci-fi žánru spojené do jedné knihy. Všechny mají společné to, že jsou velmi rozvleklé a zdlouhavé. Strugačtí svým čtenářům nedávají nic zadarmo, hodí je do rozběhnutých světů, ve kterých je poměrně složité se zorientovat a mnoho situací a motivů se objasňuje až zpětně. První polovinu každého příběhu se člověk nudí a nic nechápe, druhou polovinu čte s otevřenou pusou a žasne, jak do sebe všechno zapadá.
Dravci mého století byli asi nejméně záživní. Byla to sice zajímavá paralela s dnešní dobou plnou prázdných požitků a absencí vnitřních hodnot, ale velmi naivně, zmateně a utopisticky napsaná, navíc s rozpačitým nevýrazným závěrem.
Obydlený ostrov byl velmi čtivý. Příběh o dobře promyšleném brutálním militaristickém světě se sci-fi prvky dobře odsýpal, navozoval správně tísnivou atmosféru, objevovaly se stále nové indicie, až přišlo akční a nečekané rozuzlení.
Závěrečná intelektuální konverzačka Miliardu let před koncem světa se mi líbila nejvíce. Dlouhé filozofické rozpravy, houstnoucí atmosféra strachu, postupné rozplétání záhad vědeckým uvažováním. Co když lidstvo není dost zralé pro vlastní vědecké objevy? A co když se potom sám vesmír rozhodne různými způsoby, pro vědce nevysvětlitelnými, takovým objevům zabránit? Není snad přirozené, že lidé, místo toho, aby s bádáním přestali, upnou své úsilí na porozumění tomuto nepochopitelnému mechanismu?
O programu na jarní prázdniny jsme nemuseli dlouho přemýšlet. Před dvěma lety jsme byli na Malé Fatře, kde jsme kvůli jarnímu zákazu vstupu nezvládli vystoupit na Veľký Rozsutec. Letos vyšly jarní prázdniny na dřívější termín. Zima už je sice na sklonku, i na horách panují teploty nad nulou, ale vyrazili jsme na Slovensko i tak.
Celou zimu jsme se s Endym nedostali na žádné dobrodružství na sněhu. Vyšel nám tento jediný termín. Co na tom, že zima už je na ústupu. Co na tom, že předpověď počasí hlásila na víkend teploty nad nulou a déšť. Sbalili jsme batohy, stan, sněžnice, vybavení, a v sobotu ráno po osmé hodině už jsme parkovali v Jeseníkách Na Skřítku.
Na Pálavu jsme se chystali celou zimu. Čekali jsme, až napadne dost sněhu a bude mrznout, abychom se mohli projít na nesmecích. Bohužel jsme se letos příhodného počasí nedočkali, tak jsme nakonec vyrazili v únoru už za jarních podmínek. Po sněhu a ledu ani památky, zato foukal ledový vítra a všude bylo spoustu bláta. Díky tomu, že jsme na výlet využili páteční pololetní prázdniny, šlapali jsme po Pálavě celý den skoro sami. Pokračovat ve čtení
Mám rád Formánkův styl psaní. Lehký, srozumitelný, dobře čitelný, ale dokáže jím vyprávět i o velkých a těžkých věcech. Deníkové zápisky pacienta protialkoholické léčebny byly otevřené a upřímné. Vyprávění o zničeném životě alkoholika, ať už svém, nebo svých kolegů, bylo drsné a mrazivé. Kdo si něco podobného sám neodžil, těžko se se mu to chápe. Jak neodolatelné musí být bažení po chlastu. Jak musí být těžké přiznat si pravdu a přijmout porážku. Rozhlédnout se po úplném dnu a vidět, že už se tam nikdy nechcete vrátit. Jak silný musí být černý drak závislosti, který, jak se jednou vylíhne, zemře až se svým nositelem. Jen menšině závislých se ho podaří alespoň uspat. Neradostné, ale formánkovsky brutálně otevřené čtení.
První letošní výlet jsem naplánoval na má oblíbená místa, do okolí řek Libochovka a Bobrůvka. Jako novoroční výzva byl v plánu i brod ledové řeky. Vycházeli jsme po silnici z vylidněného Žďárce, na zoraných polích ležel lehký sněhový poprašek, do obličejů nám dul mrazivý vítr. V malebném údolí Libochovky se vítr trochu utišil. Říčka byla po předchozích deštích hodně rozvodněná, proplétali jsme se příbřežními mokřady.
Velmi poeticky vyprávěný příběh ze světa jedné odlehlé židovské komunity na Podkarpatské Rusi z doby před sto lety. Život v židovské obci je popisovaný výborně, plasticky se všemi detaily, nenávist mezi rodinami táhnoucí se po celé generace, nepřejícnost, pomluvy, závist, šmelinaření, podvody, pokrytectví ortodoxních Židů, kteří jsou bytostně přesvědčeni o své nadřazenosti nad všemi ostatními. Je to až mrazivé, ale díky tomuto vyprávění se dá trochu pochopit, odkud vzešly příčiny antisemitismu a židovských pogromů.
Na závěr roku jsme si udělali za skoro jarního počasí pohodový výlet na Babí lom. Vlakem do České, odtud pěknou cestou lesem na Kuřimskou horu, prohlédli jsme si pěknou novou naučnou stezku, propletli se Kuřimí a přes Podlesí vyšlapali nahoru na Babí lom. Zdejší rozeklané skalní útvary na mě vždycky zapůsobí svou pohádkovou atmosférou.